Čo sa stalo s našim životom?

Na to se ptá písnička jedné slovenské kapely a já se ptám také. Čtu si diskuze okolo uprchlické krize v Evropě. Hodně lidí je naštvaných z nečinnosti politiků. Bojí se o svůj život, kulturu, domov. Strach je zcela legitimní obava při pohledu na to, co se v EU děje. Na pobřežích Evropy se denně vyloďují desítky člunů, přímořské státy se nestíhají o imigranty postarat, Maďarsko staví proti vlně uprchlíků plot, v Calais jsou útoky na kamiony každodenní rutinou. Ne, nechci vyvolávat strach, tak to prostě je, toto je realita dnešní Evropy.

Člověk by si pomyslel, že v této situaci bude racionální umět se postarat o své přežití i bez pomoci státu. Státu, který problém uprchlíků řeší tak, že se zaváže jich X tisíc z krizových lokalit přijmout. Takový postoj opravdu obyvatelům ČR klidu nepřidá.

Sám občas do takových diskuzí přispívám, zkouším nabízet pohled Svobodných na tuto problematiku. Například se mi líbí plán ustanovit teritoriální síly v rámci aktivních záloh či zjednodušení dostupnosti legálních zbraní pro osobní ochranu. Tedy věci, které zajišťují jedince v určité formě, aby se mohl postarat o svou rodinu v případě, když nebude pomoc policie či armády v dohledu (viz Charlie Hebdo, Uherský Brod atd.).

Příspěvky v takových diskuzích bývají dost vyostřené, nicméně komentáře typu „Jo jo, postoj SSO. Každý je zodpovědný za sebe, i za své životy, čili na vás kašlem, starejte se sami…“ mě, jak se říká, dostává do kolen. Co se stalo s naším životem, že nám přijde jako něco nepřirozeného starat se sami o sebe a naopak se snažit odpovědnost za svůj život delegovat na jiné, nejlépe na stát?

V těchto dnech jsme si připomínali 70. výročí návratu československých pilotů RAF zpět do vlasti a zanedlouho budeme slavit 100 let od vzniku naší republiky. Když si vzpomenu na všechny ty statečné lidi, kteří neváhali vyměnit pohodlí za připravenost a dobrovolně se zapojili do boje proti nebezpečenství, za svobodu svou i vlasti, tak je mi z dnešní doby ouha.

Výzva k obraně jako akt agrese?

Uběhl nějaký ten týden, co nastala žhavá diskuze[1] nad výzvou jednoho army shopu k pořízení tzv. pepřáků a jiných obranných prostředků ve spojení s nebezpečím masové imigrace. O tom, že je to výzva aktuální, by čeští řidiči kamionů v Calais jistě mohli vyprávět[2], [3]. Na facebookové stránce tohoto obchodu se ale strhla sluníčková hysterie dosahující až agrese. Jeden by řekl, že sluníčka mají hřát a ne pálit… Nicméně, to už je naše sluníčková inteligence opravdu tak zdegenerovaná, že prodej obranných nesmrtících prostředků, které pomáhají lidem překonávat strach z aktuálních nebezpečí, bere jako xenofobii?

Chápu, pár týdnů byla vedra k padnutí, média nás stále zásobují hrůznými zprávami – to člověka unaví. Ale prosím, zachovejme chladnou hlavu a bystrou mysl. Nečekejme, že se o nás současný stát postará, obrana naší země je odpovědností nás všech. Ačkoliv ochrana občanů dle Svobodných je prvořadým úkolem státu a de facto hlavním důvodem, proč stát vůbec máme. Mysleme také chvíli na sebe, na svou rodinu a po vzoru Sokola – „Tužme se!“

Aleš Procházka,
místopředseda jihočeského krajského předsednictva Svobodných

[1] – Novinky.cz: Obchod vydělává na strachu z uprchlíků, 13.8.2015
[2] – Lidovky.cz: Rozbitý nos, zničený náklad a střepy v oblečení, popsal řidič kamionu průjezd Calais, 30.6.2015
[3] – iDNES.cz: Uprchlíci vlezou všude, líčí český řidič kamionu situaci v Calais, 3.6.2015

2 Komentářů

  1. Pingback: Čo sa stalo s našim životom? – Aleš Procházka

  2. Pingback: Prokažme úctu válečným veteránům! – Aleš Procházka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *